THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Pozůstatky bohů“, aktuální to deska sanfranciských LIGHT THIS CITY by se díky svému názvu dala charakterizovat i jako pocta mohykánům kdysi tak slavné thrash metalové scény, jejímž epicentrem se stala oblast kolem zálivu San Francisco Bay. Ačkoliv někteří matadoři pocházející z tohoto krásného města nezahálejí ani dnes, čas prostě nezastavíš a tudíž svá nejlepší léta má již „Bay Area Thrash“ za sebou. Odkaz průkopníků však žije dál, čehož důkazem je i existence kapel typu LIGHT THIS CITY.
A proč ta v úvodu recenze vzpomenutá pocta velikánům thrash metalové scény? Přece proto, že tahle pětice jednoznačně staví na léty prověřených hudebních hodnotách a přítomnost klasických thrash metalových postupů je v její tvorbě ihned rozpoznatelná. Žánrově však muziku této kapely lze zařadit spíše do v současné frčící metalcoreové škatulky. LIGHT THIS CITY totiž neprodukují nic dříve neslyšeného a bohužel ani specifického, díky čemuž by jste je dokázali v záplavě podobně znějících kapel bezpečně identifikovat. Jak již bylo řečeno, hlavní složkou jsou úderné thrash metalové riffy, mezi které jsou vklíněny mnohé melodické prvky, vypůjčené pro změnu ze skandinávské thrashové vlny. Vokální stránku, přesněji řečeno řev, obstarává příslušnice něžného pohlaví a ač nepochybuji o tom, že své hlasivky namáhá v maximální možné míře, nemůžu se zbavit dojmu, že všechny chroptící ženy znějí v brutální vokální poloze téměř identicky. Stereotypně působící vokál v mém případě místy spolehlivě způsobuje ztrátu pozornosti jinak solidně odsýpající muziky.
Přiznávám, že podobná alba se hodnotí jen velice těžko. LIGHT THIS CITY jsou totiž jedněmi z mnoha. Jejich muzika se příjemně poslouchá, fanoušek rychlých temp a kytarového sekání si spokojeně poklepává do rytmu, ale lehce se mu stane, že jakmile si pustí jinou kapelu z tohoto ranku, ihned zapomene, cože mu to před chvíličkou hrálo. Přesto však „Remains Of The Gods“ představuje v rámci svého žánru lehký nadprůměr a záleží jen na úhlu pohledu a nárocích na tu či onu nahrávku, jak k jeho hodnocení přistoupí posluchač. Já se alespoň pokusím být co nejvíce objektivní a ve výsledné známce zohlednit svoje myšlenky uvedené v recenzi.
CD k recenzi poskytli Day After records
Standardní metalcoreová nálož, tentokráte s ženským vokálem. Takováto alba se v poslední době rodí jako houby po dešti. Ač určitě ne špatná deska, zároveň ani nijak výjimečná. Prostě lepší žánrový průměr.
6 / 10
Laura Nichol
- vokály
Brian Forbes
- kytara
Mike Dias
- basa
Ben Murray
- bicí
Steve Hoffman
- kytara
1. Remains Of The Gods
2. Obituary
3. A Guardian In A Passerby
4. The Hunt
5. Letter To My Abuser
6. Fractured By The Fall
7. The Static Masses
8. Guiding The North Star
9. Your Devoted Victim
10. The Last Catastrophe
Remains Of The Gods (2005)
The Hero Cycle (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Prosthetic Records / Day After
Stopáž: 34:05
Produkce: LIGHT THIS CITY & Zah Ohren
Studio: Castle Ultimate Studios
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.